S foťákem jsem měla blízký vztah vždycky, ale poprvé jsem si vlastní zrcadlovku pořídila ve druháku na vysoké (sakra, to už bude deset let!). Začala jsem fotit kamarádky, kamarádky kamarádek, kolegy spolužaček, a tak se to nabalovalo, až se mi z koníčku stala práce na plný úvazek.

Miluju prohlížet si fotky, a vzhledem k tomu, že mám hrozně špatnou paměť, tak si to užívám o to víc – vrátit se do té chvíle, měsíce, roku, připomenout si, jaké to bylo. Focení je mou nedílnou součástí už víc než deset let a postupem času si čím dál víc uvědomuju, jak moc cenné fotky a vzpomínky jsou.

Nebudu vás stavět do prapodivných pozic a nutit vás dělat něco, co vám nebude přirozené – většina mých foceních je spíš taková procházka, pokec, kde si povídáme a u toho vznikají fotky vás v přirozeném prostředí. Nejraději fotím venku nebo u vás doma, nebo kdekoli je to vašemu srdci blízké.

Když nefotím, tak se učím jazyky, cestuju, čtu si, pečuju o rostliny, zahradničím, nebo jen tak lelkuju po Brně a jižní Moravě. :)