Když je člověk přes 18 000 km daleko od domova, na druhé straně zeměkoule, musí zákonitě narazit na různé věci, které jsou prostě jinak. Přečtěte si dalších 5 zajímavostí, které mě tu potkaly a překvapily.
Článek, který se chystáte přečíst, je pokračováním první části, kde jsem psala o různých věcech na Zélandu, jako je třeba vzdálenost nebo počasí. Za tu dobu, co tu jsem, mě tu potkalo víc věcí, tak jsem musela článek rozdělit na dva. Jsou to moje subjektivní názory a to, jak to vidím já, takže je možný, že se mnou třeba někdo, kdo tu taky byl, nebude souhlasit. :)
6. DO YOU SPEAK KIWI?
Možná víte, že kromě focení jsem v ČR taky učila angličtinu (a po návratu zase učit budu, takže pokud potřebujete doučko, nebo se na angličtinu už dlouho chystáte, ozvěte se!). A teď asi zklamu nebo naštvu většinu svých studentů, ale co, je to zajímavost! Všichni, kteří se učí anglicky, se učí “správnou” angličtinu tak, jak se “má” mluvit – co se týče výslovnosti. Jo, je všeobecně známo, že každá země má svůj přízvuk. Ale ten novozélandskej, to je teda něco!
Všude, kde je ve slově “e”, tak ho Novozélanďani vyslovujou jako “i”, a jsou přesvědčeni, že je to správně. Takže až pojedete na Zéland, tak se nedivte, že na vás budou mluvit takhle:
ten = [tin]
bed = [bid]
head = [hid]
friend = [frind]
A občas je to taky docela vtipný, protože třeba deck (používaný ve smyslu terasa) vysloví jako [dik]. Takže třeba řeknou “I was sitting on my [dik] all weekend.” Jim to přijde úplně normální, ale my se z toho můžeme dorvat smíchy. Jednou jsem dokonce i měla na téma výslovnosti dost rozsáhlou debatu s jednou kiwačkou, která byla 100 % přesvědčená, že head se vyslovuje [hid], až jsem jí to prostě musela vygooglit, aby mi věřila. Zélanďani, kteří vyjeli mimo ostrov a všimli si, že jim občas nikdo nerozumí, se tím baví a nazývají svou angličtinu “kiwi English”.
7. HURÁ, MÁME DVOJSKLA!
Zéland je dost “prostornej”, takže bytový domy typu panelák tady nenajdete – staví se domy maximálně s jedním nadzemním patrem a staví se spíš do šířky než výšky. Christchurch má obyvatel podobně jako Brno, ale rozlohou je zhruba dvakrát větší a všude je hrozně daleko. Když narazíte na cihlovej dům, tak je to rarita – většinou se tady staví ze dřeva – udělá se dřevěná konstrukce, která se pak dá na místě dohromady a omítne a máte dům. Izolace nula a když máte okna s dvojsklem, tak jste vyhráli – v inzerátech se tím dost pyšní a při prohlídce vám to budou ukazovat jako velkou vychytávku. Místo izolace mají u francouzských oken závěsy s novozélandským vynálezem – z venkovní strany závěsů je taková gumová vrstva, která má v zimě izolovat, haha. A topení? Něco jako centrální topení tady skoro neznají, v zimě si topíte elektrikou, což vás přijde pěkně draho. Nebo občas mají heat pumps, který fungujou v létě jako klimatizace a v zimě jako topení. A taky mají ty domy dost papírový stěny – když spolubydlící ve vedlejším pokoji promluví, slyším každý slovo.
8. DOLARY SEM, DOLARY TAM
První šok jsme zažili už když jsme přijeli do Austrálie – všechno pro nás bylo tak hrozně drahý! Ale tam nás kamarádi varovali – počkejte na Zéland, tam je to ještě horší. A bohužel měli pravdu.
Jen namátkou pár cen věcí, co už si pamatuju, protože to kupujem, nebo se divím, že je to drahý:
mléko 1l cca $2-3 36-55 Kč
máslo v akci 4 dolary, jinak 6-7 v akci 73 Kč, jinak cca 118 Kč
okurka salátová 1ks $1,5 27 Kč
500g hlávkovýho salátu v pytlíku $5 91 Kč
500g kuřecích prs $7-8 137 Kč
toustovej chleba $1-4 18-73 Kč
sedmička vína od $9 od 164 Kč
Když jsme přišli do obchodu poprvé, tak nás málem kleplo, když si to člověk přepočítal. Ale ve finále když tu člověk chodí do práce, tak vydělává jinak a už to člověku tak drahý nepřijde – nakonec bych řekla, že ten poměr výdělku a útraty za jídlo je tu podobnej jako u nás.
Ceny v kavárnách se pohybují třeba kolem $4 za kafe, a $4-5 za zákusek, což už mi kolikrát přijde docela podobný jako někde v ČR.
Je to docela zajímavý – hodně tu frčí zemědělství a celkově je tu hodně farem a farmářů, ale ty jejich produkty jsou zároveň strašně drahý (na to, že se pěstujou třeba kousek od Christchurch). Holt se asi hodně exportuje. Pokud se tu chce člověk stravovat zdravě, utratí za to spoustu peněz, a na druhou stranu se tu dá koupit pizza v Pizza Hut za $5, což je úplně směšný.
Musím ale říct, že kvalita jídla je tu obecně lepší než u nás, a třeba víno je úplně skvělý – i když koupíte jedno z nejlevnějších, můžete si být jistí, že bude dobrý. Ale třeba takovej toustovej chleba (jinej moc nekoupíte), to je boj! Zplesniví už po pár dnech, asi kvůli vlhkosti. Pěkně nás to štve, tak už to došlo tak daleko, že jsem se naučila péct chleba vlastní a všichni naši anglicky mluvící kamarádi jsou z něj vedle.
Hodně mě taky překvapil fakt, že sušený mlíko je tu mnohem levnější jak u nás, a člověka vyjde jednou levněji si to mlíko sám umíchat doma, než kupovat v obchodě. Prý se tu stejně mlíko takhle ale vyrábí (tedy ne čerstvé) – udělají mlíko, vysuší ho, a pak míchají s vodou, až je potřeba, a to se prodává. Šílený!
9. TAK KOLIK STUPŇŮ TO BUDE TENTOKRÁT?
Možná víte, že Nový Zéland leží v oblasti tzv. ohnivého kruhu (Ring of fire), kde se často vyskytují zemětřesení. Sami už máme za sebou jedno větší zemětřesení, o kterém jsem už napsala článek tady. Po velkém zemětřesení 14. listopadu následovalo pár menších “aftershocků”, a pak dlouho nic. Až teď, minulý týden, jsme měli dvě zemětřesení v rozestupu asi tří hodin. Nebylo to naštěstí nic hroznýho, ale vzbudilo nás to.
I když se to nezdá, země se tu třese skoro každý den – většinu ze zemětřesení ale člověk (naštěstí) nepocítí. Dokonce jsem i slyšela teorii, že bude jedno obrovský zemětřesení, který roztrhne jižní ostrov na dva kusy, takže Zéland bude nakonec na třech ostrovech. Tak doufám, že to nebude dřív jak v červnu. :))
Žijeme teď v Christchurch, který byl zemětřesením postižen snad nejvíc, takže tu hodně frčí výstavba a rekonstrukce. Za sebe ale musím říct, že rekonstrukce jede fakt hodně pomalu, což je dáno i kiwi přístupem, kdy si z ničeho nedělají hlavu a nestresují se. Prostě až se to dodělá, tak se to dodělá. A pak to tady 6 let vypadá jako na staveništi.
10. JDEME NA ÚŘAD
Nikdy bych neřekla, že na nějaké zemi budu obdivovat něco jako úřady a samosprávu. Tady na Zélandu je komunikace s úřady docela jednoduchá – spoustu věcí opravdu najdete na webu, a to přehledně zpracovaný! Když jsem hledala, jakým způsobem se dělají daně, nemohla jsem uvěřit vlastním očím – je to tu strašně jednoduchý a většina věcí jde vyřídit online! Dokonce jsem našla ilustrační videa i s příklady, jak se všechno dělá a dokládá. O tom si v našem složitým daňovým systému můžeme nechat jen zdát.
Každý daňový subjekt si může založit online účet, kde vidí třeba kolik jeho zaměstnavatel odvedl na daních, nebo může jednoduše zažádat o navrácení daní či je doplatit.
Jednou jsem dokonce na úřad zamířila i fyzicky se na něco doptat. A to mě totálně dorazilo. Přijela jsem na kole, hned u vstupu do budovy se mě sekuriťák zeptal, kam mám namířeno a zkontroloval mi ID. Prošla jsem dveřmi, další sekuriťák mi vzal a uložil helmu, abych ji nemusela držet v ruce celou dobu. Prošla jsem dalšími dveřmi a tam na mě čekal další borec, kterej se mě znova zeptal, co přesně potřebuju a navedl mě ke konkrétní přepážce. Tam seděl mladej úředník, hrozně milej, se vším mi poradil a ještě mě pochválil, že se zajímám. Takhle příjemnou návštěvu na úřadě jsem mockrát nezažila.
Líbil se vám článek? Zasdílejte ho na Facebook nebo mi napište komentář, budu moc ráda, díky! :)