Od svatby už je to víc jak půl roku a já jsem se až teď pořádně dostala k tomu, projít fotky a popřemýšlet o článku, na který se chystám už pár měsíců. Chtěla jsem to sepsat jak pro sebe (jako takový “deník” :)), tak pro vás, tak doufám, že vám článek něco přinese a při plánování svatby vás třeba bude inspirovat. :)

Hodně věcí jsme si na svatbě zařizovali sami, nebo pomocí rodiny a přátel. Tak nějak jsme to dali dohromady z mých zkušeností ze svateb, co jsem zažila a svatbu si zařídili podle toho, jak se to líbilo hlavně nám (třeba harmonogram jsme měli trochu netradiční, ale to v dalším článku o samotném svatebním dni). Za což jsem neskutečně vděčná, že jsme si to mohli udělat podle svého a všem, co nám pomáhali to dotáhnout k dokonalosti moc děkujeme! <3

Termín a všechno jsme stanovili v prosinci, takže do května (12.5.) nám zbývalo necelých 5 měsíců času. Já jsem většinu času přípravy moc neřešila – jen vše, co bylo potřeba domluvit dopředu (místo, fotograf, catering, šaty) a jinak jsme svatbě intenzivně věnovali asi 1-2 týdny před. Lukáš toho času potřeboval víc, jelikož vyráběl několik stolů, taneční parket (kterým se zakryl trávník, aby se nepošlapal, a někde jsme přece potřebovali tancovat:)), kopal sklep (který chtěl zvětšit, aby tam mohly být degustace) a v neposlední řadě řešil všechno osvětelení a pár měsíců trávil na Aliexpressu vybíráním různých světýlek.

Kdyby se do toho Lukáš tak nevrhl, tak by naše svatba nebyla taková, jaká byla. Ono už při těch přípravách se dost ukáže, jaký to pak bude i po svatbě, a  já jsem neskutečně šťastná, že jsme se při přípravách shodli fakt skoro na všem, a nikdy mě neposlal někam, když jsem si něco vymyslela. :D

[/vc_column_text][/vc_column_inner][/vc_row_inner]

[ultimate_heading main_heading=”MÍSTO”][/ultimate_heading]

V prosinci jsme tedy stanovili datum, kdy jsem musela mít volno já, fotografka a taky kdy bylo volno na místě, kde jsme chtěli svatbu uspořádat. Musím přiznat, že máme obrovský štěstí, že Lukášovi rodiče mají přímo v Němčičkách NÁDHERNOU chaloupku, kde se můžete ubytovat,  jmenuje se k Babičce. Už od začátku jsme měli jasno, že svatbu chceme mít právě tam a rodiče naštěstí svolili – svatby tu totiž normálně nemívají. Místo to totiž není úplně velký, ale na naši svatbu bylo tak akorát – na oběd jsme měli jen nejbližší rodinu (cca 30 lidí) a pak pozvaných dalších asi 30 kamarádů, takže nás tam pak bylo celkem cca 60. Každopádně tohle místo bylo na naši svatbu fakt jak sen – “stodola” na oběd, krásný dvorek, kde byl taneční parket, a zahrada, kde byl obřad a pak jsme se tam navečer váleli na trávě. Místo, jako je tohle, aby člověk na jižní Moravě pohledal. Pár jich sice je, ale buď někde docela z ruky, nebo mají zabookované termíny na rok až dva dopředu.

[ultimate_heading main_heading=”ŠATY”][/ultimate_heading]

Pak jsem začala řešit šaty, což byl asi jeden z největších “problémů” při plánování svatby. Většina lidí, co mě zná, mi dala za pravdu, že v princeznovských šatech bych to nebyla já. Představu jsem měla docela jasnou – chtěla jsem zvlášť halenku a dlouhou sukni až na zem, abych to pak mohla případně kombinovat a nosit i po svatbě. Protože nechat si ušít šaty a pak se nervovat s prodejem, případně aby mi visely ve skříni, tak to se mi fakt nechtělo. Oslovila jsem několik salónů/svatebních švadlen, ale všude mi řekli cenu cca 15-20tis., což mi připadalo jako zbytečná investice (ale chápu, že pro někoho to důležité je, každý máme jiné priority :)), takže jsem díky kamarádce sehnala jednu švadlenu, která mi to ušila. Já pořídila látky a řekla jí svoji představu. Jenže jak jsem si pak finální produkt oblíkla, tak jsem se v tom prostě necítila. Takže jsem oslovila kamarádovu mamku, která je vyučená švadlena, ale nevěnuje se tomu, jestli by se jí nechtělo mi zkusit ušít sukni a top. A co jsem dostala od ní, tak to jsem zírala! Vršků mi ušila několik v různých střizích a krásnou sukni. Takže nakonec jsem měla z čeho vybírat, na svatbu jsem to nakombinovala a na večer se ještě převlíkla. :) Jako boty mi posloužily bílý Conversky, který nosím teď normálně.

Lukáš to měl jednodušší – shodli jsme se, že chceme svatbu neformální, takže ani oblek nebyl potřeba. Tak jsme jednoho dne zajeli do obchoďáku, v Reserved koupili kalhoty a košili, což nosí dodnes, a bylo to.

Dress code celé svatby byl uvolněný, chtěli jsme, aby se všichni cítili co nejlíp. :)

[ultimate_heading main_heading=”PRSTÝNKY”][/ultimate_heading]

U prstýnků jsme měli taky docela jasnou představu. A ujal se toho sám Lukáš, koupil stříbro a pak ve volnu kutal a brousil a klepal, až mi přinesl prstýnek na zkoušku. <3

[ultimate_heading main_heading=”KYTKY”][/ultimate_heading]

Další věc, kterou jsem řešila ještě docela zkraje plánování byla kytka a rezervace termínu u květinářky. Shodou okolností jsem zrovna totiž v Hustopečích objevila neskutečně šikovnou Evu z Lucija Decor, u které jsem si termín rovnou zarezervovala, aby s námi počítala. Asi měsíc před svatbou jsem jí poslala seznam, co bych chtěla (kytku a věneček pro sebe, korsáž pro L, kytky pro maminky, pro svědkyně náramky, pro ségru menší věneček a ozdobu na stůl k obědu) a obrázek z Pinterestu jako inspiraci. Všechno jsem pak viděla v reálu až v den svatby, a to byla taková nádhera! Všechny věci mám doma, sice už suchý, ještě teď. Ještěže tu Evu v Hustopečích máme. :)

[ultimate_heading main_heading=”VÝZDOBA”][/ultimate_heading]

Výzdobu jsem dopředu úplně moc neřešila. Tím, že celej prostor k Babičce je nádhernej sám o sobě, jsme tam nic zdobit nebo schovávat moc nemuseli. V Ikea jsem nakoupila hromady svíček, který jsme ale při svatbě ani reálně skoro nestihli zapálit. Doma jsme našli dvě starý desky, který jsem natřela tabulovou barvou a na ně pak napsala něco “na ozdobu”. Kytky na ozdobu – něco dovezla Eva (zbytky z našich kytek), a pak naši na zahradě pěkně ořezali břečťan, kterej vévodil celé stodole. Za námi při obědě viselo makramé, který jsem si dělala sama, stačilo koupit asi deset bavlněných šňůr na prádlo a kouknout na Youtube návod a bylo to. :)                    

Co se týče obědové tabule, tak tu vlastně celou vyráběl Lukáš. Nebylo tam dost stolů v rozměrech, který jsme potřebovali, tak jsme zajeli koupit desky a Lukáš z nich udělal stoly. Místo ubrusu jsme použili balící papír, přímo na kterým jsem se vyřádila se jmenovkama. Všechno se to neslo v duchu jednoduchýho věnce, kterej jsem použila i na svatební oznámení (který jsme si taky dělali sami :)).

Přímo na místě jsem objevila taky malý skleněný lahvičky, který jsme zavěsili do prostoru. A ještě jsem různě využívala i zavařovačky, kterých máme doma spoustu, tak do těch jsme nastrkali kytky, svíčky, nebo cokoli bylo potřeba. :)

[ultimate_heading main_heading=”JÍDLO A PITÍ “][/ultimate_heading]

A pak jsme zarezervovali catering – na oběd jsme měli klasickou svíčkovou a pak běžný raut – řízky, květáky, žampiony, mozzarelly s rajčaty, různé saláty. Nádobí nám zapůjčili, skleničky jsme nakoupili v Ikea, a máme je teď do zásoby a hodí se, když máme třeba oslavu narozenin nebo tak. :)

Co se týče sladkého, tak tam jsme měli dodavatelů několik:

Dort nám dělala kamarádka Kristy, o které jsem měla jasno, že chci, aby mi upekla svatební dort právě ona. Nicméně měla před státnicemi, tak jsem ji musela trošičku přemlouvat, ale povedlo se! Byl výbornej – čokoládovej korpus s mascarpone a ovocem. Už se těším na ten jeden kousek, co máme v mrazáku na první výročí. Měli jsme jeden dort, který jsme rozkrájeli a k tomu malé dortíky, které si mohl vzít každý, kdo chtěl, a ušetřila se tak spoustu času, který by jinak někdo strávil krájením. Tohle jsem odkoukala na jedné svatbě a přišlo mi to jako super nápad. :)

Makronky jsme měli od Aničky, která dělá ty nejlepší na světě, fakt jsem ještě lepší nejedla. Jsou krásně vláčný a jemný, a zmizely během chvilky. Já jsem stihla sníst asi 2 kousky a jeden ještě zachránit pro Lukáše.

Zbytek zákusků jsme měli z Cukrářství Hladůvková z Morkůvek, kde holky dělají nejen klasický zákusky, ale i sweetbary, takže jsme měli pár klasických zákusků i cupcaky a tak.

A klasicky na jižní Moravě nemohly chybět svatební koláčky, který byly od Lukášovy rodiny. :)

Výslužky jsme neměli, nechtěli jsme je řešit, chystat, rozvážet, rozdávat.

Víno jsme měli od Lukášovýho taťky a ségry, kteří víno dělají a bylo to skvělý. Ve sklepě i probíhaly degustace (z nichž jsem ale ani jednu nestihla :D) a bylo pěkně veselo!

Tvrdý alkohol jsme nakoupili podle požadavků Lukášovýho bráchy, kterej nám tam chvilku míchal drinky a dělal barmanskou show. Pak už si míchali všichni co chtěli. :)

A nesmím zapomenout na maliny naložený ve vodce, který dělala moje mamka a byl to totální zabiják. :D          

Tak tolik k samotným přípravám svatby. Jestli jste to všechno dočetli a prohlídli až do konce, hoďte mi sem třeba nějaký komentář, co se vám líbilo, nebo jestli vás k přípravám zajímá ještě něco dalšího? :) A můžete se těšit na druhou část, která bude už o samotném svatebním dni, tak se můžete těšit na harmonogram a nějaké tipy, co a jak udělat během dne, nebo co bych třeba teď udělala jinak. :)

[/vc_column][/vc_row]