Jak možná někteří víte, kromě focení taky učím angličtinu a celkově Británii mám moc ráda už od svých teenage let. Už pěkně dlouho jsem tam ale nebyla, takže když se na webu s levnými letenkami objevil let z Brna do Londýna za pár stovek, tak jsem neváhala a riskla výlet na ostrovy i v zimě, kdy mám co se týče práce volněji.
Takže pokud vás zajímá, kam jsme vyrazili (Londýn to totiž nebyl) a jak se nám tam (ne)líbilo, případně sháníte nějaké tipy pro svůj vlastní výlet, čtěte dál! :)
V Anglii za volantem
V Londýně už jsme byli pár let zpět, tak jsme se rozhodli vyrazit do jeho okolí. Na to jsme si museli půjčit auto – nakonec jsme zvolili půjčovnu Sixt hned na Stanstedu – nedoporučuju číst hodnocení, dost mě to totiž vyděsilo. :D Každopádně jako vždy při půjčení auta jsme šli do úplně plné pojistky, která sice půjčení auta trochu prodraží, ale zas nemusíte mít strach, když se něco stane – vše je hrazené pojišťovnou. Jak pravil zaměstnanec, co nám auto předával – můžete nám auto vrátit zdemolované a nebudete nic platit. Hlavně při vrácení nikdo nic neřeší, jen předáte klíče a jdete pryč. :)
I když máme půlroční průpravu ze Zélandu a Austrálie, tak jsem zpočátku byla trochu zmatená, kam se mám dívat a kam sahat, ale po chvilce si to sedlo. Z toho týdne za volantem mám pocit, že na silnicích jsou Briti docela klidní – kolem Londýna jsou na dálnicích všude radary, takže nikdo nejede rychleji než 70mph (113km/h). Navíc jsou tam většinou všude minimálně 3 pruhy (někde až 5), takže když má člověk strach, může si najet do pruhu úplně vlevo a jet si pomalu, všichni mají spoustu místa vás objet. Ani jednou se mi nestalo, že by mě na dálnici někdo dojel a začal na mě zezadu najíždět a blikat, že mám uhnout, všichni (dobře, až na malé procento řidičů) tam dodržují bezpečnou vzdálenost a celkově to bylo docela fajn.
Kruháče jsou v Británii podle všeho dost oblíbené – přišlo mi, že jsou naprosto všude, kde se jen vejdou. Najíždíte na ně vlevo, což je ale jednoduchý, protože tam jsou šipky a logicky vás to tam navede. Co ale nebylo tak jednoduchý, bylo najíždět na kruháč, kde jsou tři pruhy a nejste si stoprocentně jistí, kam jedete/kde máte sjíždět. 
Občas při vjezdu na kruháč i během kroužení byly semafory, co vás stoply, nebo třeba silniční pruh napříč kruháčem (kterej byl fakt obrovskej).
Další věc, co nás tam překvapila, bylo to, jak málo dopravních značek tam mají. Po návratu jsme si zase všimli, kolik jich tu máme my – u každé křižovatky je cedule, že jste na hlavní, cedule na chodce, cedule na zákaz zastavení apod. I co se týče přechodů, těch je tam ve městech o dost míň – často ve spojení se semaforem, nebo jen ostrůvek uprostřed širší silnice, aby se měl člověk kam “schovat”, když je větší provoz. Ale zebry na silnici fakt pomálu – a když už, tak u nich byly ty černobílé tyče s balonkem nahoře, který blikal/svítil, a tam měl chodec absolutní přednost.
A co se týče cedule “dej přednost v jízdě”, tu jsme viděli jen párkrát – často stačila jen čára na silnici a člověk pochopil, že má zastavit a není na hlavní. Stejně jako místo omezení rychlosti jsme viděli častěji přímo na silnici napsané SLOW, nebo i ceduli REDUCE SPEED NOW (což vás docela přesvědčí hned fakt zpomalit, mám pocit, že na mě někdo křičí, když ještě říká NOW! :D). Shodli jsme se na tom, že je to takhle lepší – člověk se nemusí dívat po všech čertech na značky a vše má před sebou na silnici.
Co mě ale překvapilo, byl stav silnic – občas tam byly naprosto šílené výmoly, byly rozbité, často úplně bez čar, že člověk odhadoval, kudy jet (třeba i na kruháči, kam najížděly 3 auta zároveň :D). Na venkově byly taky silnice v takovém “ďolíku” a po obou stranách byla jen hlína držená kořeny stromů, která se tam splavovala, když začalo pršet – viz názorná fotka níže. :)
S parkováním to bylo nakonec úplně v pohodě – hodně míst bylo ve městech i různě po ulici, s omezením třeba na hodinu nebo dvě, což úplně stačí, když chcete omrknout centrum. A placených parkovišť bylo všude taky dost – platit se dalo v hotovosti, kartou nebo i přes telefon či appku.
S autem získáte v UK naprostou nezávislost a my se díky nim podívali na místa, kam bychom se jinam těžko dostávali, v čase, který vyhovoval nám, a stihli tak objet hrozně moc krásných pohlednicových míst. :)
Ubytování
Neměli jsme úplně podrobný plán, jen v hlavě seznam míst, kam určitě chceme, a jeli jsme. Ubytování jsem měla dopředu zařízené jen na první noc v Oxfordu, a zbytek jsme řešili den předem nebo přímo v ten den (jeden den jsem ubytování řešila až v pět odpoledne, což jsem si říkala, že už je docela punk :)) přes Booking podle GPS – hledala jsem podle toho, kam třeba chceme jet, a co je po cestě. Občas se nám to i dost vyplatilo, a skočila nám tam last minute sleva. Většina ubytování v Británii funguje jako Bed and Breakfast – v ceně bývá často i snídaně, což je fakt super.
Taky jsme díky tomuhle přejíždění mohli vyzkoušet hodně ubytek a vyvarovat se tak tomu, že to jedno vybrané bude hrůza. Což občas byla a byli jsme fakt rádi, že jsme jeli jinam. Každé mělo naprosto jiný vibe a úroveň, ale zajímavé je to, že cenu podobnou – obvykle stálo kolem 1800-2500Kč za noc pro dva se snídaní. Dalo se samozřejmě najít i levněji, ale chtěla jsem ubytování jen s dobrým hodnocením (aspoň 8/10), se snídaní a free parkingem.
Bydleli jsme třeba ve starém hostinci, který měl dole hospodu a nahoře pokoje, a přímo pod námi byl ruch až do 11 večer, z čehož jsme nadšení nebyli, protože jsme byli z celého dne úplně hotoví, a taky měl pěkně křivou, šíleně vrzavou podlahu. Další byl taky běžný dům, který měl ale jako skoro všechny domy v UK papírové stěny, takže nás pořád budil vedle bydlící, často kašlající muž. :D Nakonec nejlepší ubytko pro nás bylo fakt typicky hotelové, které sice nemělo to kouzlo, ale bylo tam absolutní ticho, velká koupelna, a fakt dobře vybavené. :)
A pokud nemáte rádi jednu přikrývku na dvoulůžku, tak doporučuju bookovat “twin room” s oddělenými postelemi – v 99 % případů jinak v normálním dvoulůžkovém pokoji dostanete jen jednu velkou přikrývku pro oba.
OXFORD
Oxford je nádherné město a snad tam ani nejde vyfotit nehezkou fotku, všechny ulice jsou tak neskutečně fotogenický!
První večer jsme přijeli do Oxfordu, nechali auto u ubytování a vyrazili na večeři do centra. Jenže byla sobota večer a všechno narvané k prasknutí, naštěstí se nám ale povedlo nějaké místo ulovit. Oxford je studentské město a jde to vidět – všude po ulicích hrozně moc lidí a podniků. Druhý den jsme měli na Oxford celý den, tak jsme do centra vyrazili pěšky – měli jsme to asi 3-4km, ale to vůbec nevadilo, protože jsme koukali na domy (a já si jich asi 30 vyfotila, že), a celkově to uteklo.
Všichni v Oxfordu samozřejmě zamíří na University of Oxford – hodně míst je dostupných zdarma (univerzita má Colleges různě po Oxfordu), nebo můžete jít i dovnitř do spousty míst – my jsme vyrazili do Christ Church College (asi nejznámější kolej), dostali jsme audio guide (byla tam i čeština!) a mohli si ji celou vlastním tempem projít. Highlight celé prohlídky je “Great Hall” z Harryho Pottera – jídelna, která inspirovala filmovou velkou síň. HP se tu natáčel na schodech před vstupem do jídelny, ale síň už pak postavili ve studiu – ta reálná je totiž menší. A dostanete se do ní jen mimo čas oběda – do 14h je zavřená, studenti tu totiž každý den snídají, obědvají i večeří. Zpátky k ubytku jsme pak vyrazili autobusem – pokud máte iPhone, doporučuju používat na veřejnou dopravu jejich nativní Maps, krásně vás to navede na linku, kterou potřebujete, i kde je zastávka. Platit se tu dalo všude kartou.
COTSWOLDS
Na instagramu na mě pořád vyskakovaly nádherný fotky malých dědin s krásnými kamennými domy – všechny jsou v regionu Cotswolds, což je docela velká oblast mezi Londýnem a Bristolem – tedy na západ od Londýna a celým jménem se jmenuje Cotswolds Area of Outstanding Natural Beauty (jak poetické, že?). Vygooglila jsem si ty nejhezčí dědinky a do těch jsme vyrazili – první byla Bourton-on-the-Water, kde jim centrem městečka vede kanál s naprosto průzračně čistou vodou, a druhou byl Castle Combe, kde v historické části městečka nebyl od roku 1600 postaven ani jeden nový dům. Na návštěvu vám bude stačit hodinka, pokud si teda nebudete chtít někde posedět. :)
Obě městečka se nám moc líbily a za mě teda rozhodně stojí za návštěvu, pokud máte cestu kolem. Akorát teda třeba v Castle Combe je asi velký nápor turistů – je tam obrovské parkoviště i na autobusy, takže v sezóně doporučuju buď hned ráno, nebo večer. V lednu tam naštěstí bylo jen pár lidí.
STONEHENGE A SALISBURY
Stonehenge je prostě anglická klasika! My měli z Cotswolds namířeno na jih k moři, takže jsme ho měli docela po cestě a Lukáš si moc přál tam zajet. Je tam velké visitor centre s parkovištěm, je tu muzem/výstava, gift shop a jezdí odsud autobus, nebo můžete jít ke kamenům půl hodiny pěšky. My jeli busem, protože hrozně foukalo, a ještěže tak! Pak už jdete jen kousek přímo ke Stonehenge, a můžete si poslechnout historii z audio guide, který je taky v ceně vstupenky. Pokud se vám nechce platit vstupné a stačí vám Stonehenge vidět z dálky, na sever od Stonehenge je městečko Larkhill, odkud můžete dojít pěšky “přes pole” a na Stonehenge kouknout přes plot. Když jste uvnitř “areálu”, tak se dostanete i blíž. :)
A Salisbury, to byla taková nádhera! Byla to spíš náhoda, že jsme se tam ocitli – našli jsme tam pěkné ubytko za dobrou cenu a bylo to kousek od Stonehenge. Taky tam je nádherná katedrála z 13. století, která má nejvyšší věž v UK a můžete se tam podívat na Magna Cartu. Kdybych si měla vybrat jedno město z těch, která jsme navštívili, a tam bydlet, tak by to bylo tady. Moc se mi to město líbilo, nebylo tam tak narváno jako v jiných městech, bylo docela velké a zároveň kompaktní – člověk šel kousek od centra a tam už byly krásné rodinné domy. :)
Jestli jste dočetli až sem, klobouk dolů! A můžete se kouknout na druhou část, ve které se podíváme na jih k moři a do Harry Potter studií. :)
